Když chceme pohlédnout pravdě do očí, je tu většinou problém hned zkraje. Co je pravda? Kde je pravda? Proč se pravda často schovává za lži a fikce a nechce se ukázat? A jak to vůbec rozeznat, co je co? Teď mluvím všeobecně. Nechci mluvit o zprávách, internetu a nebo sociálních sítích či AI, i když za mě je tohle jedna obrovská lež. Ale pojďme se každý zaměřit na svůj vlastní život a třeba i konkrétní daný problém Teď a tady, který právě prožíváme. Zavři na pár vteřin oči, nadechni se a jdi pozorností do srdce…Jak se cítíš? Co je to první co vnímáš? …..(klidně si tu zůstaň jak dlouho potřebuješ)
Gratuluji, už jsi udělal veliký krok vpřed a pravdu poznat chceš. Přichází klid nebo strach? Z něčeho, co neznáme, nevidíme, necítíme. Strach z nejistot, ztráty, odhalení atd. Můžeme cítit i zlost a nebo lítost? A když jsme v srdci, jsme tomuto pocitu nejblíže. Veškeré špatné emoce vyvolávají stres a ten napadá srdce a to se chce více a více zavírat a pak ve spolupráci s hlavou chce namlouvat a přesvědčovat o opaku. Je to v pořádku a není důvod se schovávat, stydět či přetvařovat.
Teď vám povím konkrétně o svém posledním strachu, který opravdu stojí za to zmínit. Jak už jsem dříve psala, mám spoustu svých cílů a vizí a jedním z nich je čištění mého rodu. Nejde to úplně najednou, to je i logické, tedy různé fáze, různé programy, situace, ale také i mé stavy. A tak jsem jednou na terapii přišla vlastně úplně v pohodě, že zase něco odhalím a zpracuji a dostanu se na další metu a spokojeně půjdu domů. Ale ty naše hlavy toho opravdu vymyslí a věřte mi, nebylo to poprvé. Když jsem usedla na židli (a teď se opět té vzpomínce musím smát), tak v tom krásně čistém poli energie jsem dostala okamžitě jasnou informaci o svém stavu a začala jsem plakat, s větou na rtech – já to prostě asi nezvládnu – já na to nemám – nevím, zda je má cesta správná. A tak rychle jak to přišlo, tak to i odešlo. Následovala důležitá otázka – kam jsi až došla a co máš za sebou? Co jsi dokázala? A najednou jsem opět dostala nový impuls, že vše je správně, včetně mojí cesty. Přijala jsem tu možnost, že jsem slabá a nedokážu to. Nastavily jsme Nový program – Jsem dostatečně silná a připravená zvládnout cokoli. Od té doby již opravdu cítím toto v plné síle a nenechám se ovládat ničím, co přijde. K tomu poté následovala cesta nalezení své úplné autenticity a dál bych mohla mluvit o dalších silných, ale krásných zážitcích které následovaly. A díky testování Kineziologií se nebojím nahlédnou do sebe a své pravdy potvrdit. A proč vám to vyprávím?
Protože jsme každý tady na své cestě sám, ve svém těle, s vlastním srdcem a vlastní hlavou, každý sám máme i za úkol prožívat své vlastní emoce a to myslím teď i ty pozitivní nejen negativní. Každý svou cestu chápeme trochu jinak, že? Pohled ženy a muže, dítěte či dospělého, ve svazku či svobodného. Každý ve své úrovni vědomí, jak si jeho duše vybrala, se vydal na svou vlastní cestu životem a má právo prožívat vše, co k němu přichází, přesně tak jak chce. Každý se ale také narodil, aby si něco zažit a proto se dostáváme do situací, ať už pozitivních či negativních. Ať už se děje cokoli, děje se záměrně a občas to chce trochu více času, abychom to pochopili. Víte o čem mluvím? Stalo se vám to už určitě také, že? Ať už je to pravda nebo lež, každá mince má dvě strany. Takhle funguje přece i dualita. Bez světla není stín a po každé noci přijde ráno. Je v pořádku se mýlit a je v pořádku říkat věci na rovinu. Vždyť kdo má právo nás soudit a hodnotit? Jen my sami přece. A pokud se rozhodnu za pravdou jít a také ji žít – dostaneme požehnání a pomoc všech andělů a průvodců je na naší straně.
Jste tím, kým jste ve svém srdci – chápete tento výrok?
Čemu věříte ve svém srdci, tomu věříte doopravdy – co na to říkáte?
Co je ve vašem srdci, určuje, jak jednáte – je to pravda?
Naučila jsem se jedno důležité – pozorování SVÉHO srdce. Už se nerozhoduji z hlavy – vždy myslím srdcem. Je to už moje priorita, i když to někdy chce čas. Ano, informace přicházejí a odcházejí a je jich hodně, víme všichni. Ale ty důležité jsou jakoby podtrženy a tučnou zvýrazněny, když z pole informací přicházejí. Jak poznám, co je pro mě pravda či lež? Už se snažím vše jen pozorovat a nechávám plynout. Co je mé, to tělo prožije ještě jinak. Když se například s kýmkoli bavím a nějaká slova jsou „určena mě“, dostanu sama husí kůži. I slzy jsou pro mě známka informací – ale tohle jsou opravdu situace na zpracování a hledání negativních vzorců. Dlouho jsem lidem věřila vše co mi vyprávěli a nebo když chtěli jako poučovat. Pro mě bylo dost obtížné a dlouho trvalo přijít na to, že spousta lidí lže a přetvařuje se. A nejen přede mnou. Já jednala srdcem a věřila, že oni také. Ale díky tomu všemu jsem také přišla na spoustu škodlivých programů, které mi lidé zrcadlili, protože i já žila ve lži. Chámu teď také víc než kdy dříve, jak jsem ubližovala já a to i sama sobě. Tímto se omlouvám a prosím o odpuštění, pokud by ještě někdo cítil vůči mě cokoli negativního. Věřte, že spoustu toho všichni a myslím opravdu celé lidstvo, namluvíme nevědomě a ani by nás nenapadlo, že někomu ubližujeme. Počínaje rozbitými bábovičkami na pískovišti. (příklad pro ulehčení – a všichni mi určitě rozumíte, co tím myslím)
Pokud já chci sama opravdu cítit pravdu a nemusím hned vše testovat – jdu do svého srdce. To je má rada pro vás všechny. Dejte si čas. Buďte sami se sebou a nemějte výčitky, když to hned nepůjde. Existuje hodně metod na zklidnění. Klidně si pojďme napsat a sejít se, abychom vaši cestu poznání sebe sama započali. Někteří, kteří už se vydali a jsou se mnou ve spolupráci by nám mohli napsat pár slov k tomuto článku, co vy na to? A teď nemluvím jen o terapiích, ale také o tetování. Víte, náš čas spolu je velmi vzácný a člověk v přítomném okamžiku dostává informace a jsou to vlastně odpovědi na nevyřčené otázky. Čas teď a tady je právě to napojení se na sebe sama a v tu chvíli je to o Pravdě, to mi věřte. Hlava toho moc nevymyslí a teď mluvím i o pocitech při tetování. Bo-lest je zase jenom v hlavě? Je to pravda nebo lež? Realita nebo fikce? Záleží na tobě. Každý má pravdu – tu svou. Každý žije život – ten svůj. Každý si může lhát – ale také nemusí. Je to opravdu jen a jen na nás, jak se rozhodneme. A pak už jen udělat ten první krok a jít s pravdou ven – sám sobě přiznat pravdu a lži zpracovat. Opravdu sama za sebe říkám, že tolik mylných pravd jsem odhalila, že je nespočítám. Jsme přece jen lidi – a všichni jsme láska, jen každý má své problémy. (tohle se mnou souznělo, když jsem to uslyšela a cítím to jako obrovskou pravdu)
Ale pozor !!! Jen znát pravdu nestačí…začít žít pravdu a v pravdě, kterou kážeš, je cesta – a ta cesta je cílem života přece. Co si o tom myslíš příteli? Každou myšlenkou a slovem tvoříme vlastní realitu. Jakou ji máš ty? Kolikrát jsi už vyslovil – já jsem v pohodě – to mám zpracovaný – ono to nějak dopadne – atak dále…. Máš se rád? Trávíš čas se sebou? Neříkám, že máš někoho zanedbávat, ale vím, že když nejsme my v pohodě, ani okolí nemůže naplno fungovat. Chybí ti energie? Nebo jen odhodlání? Všechno máme na dosah. Síla je v nás. Věř mi.
Na brzkou čtenou – Vaše Kateřina.