Dnešní den začal velmi zvláštní příhodou – byť pro někoho může se zdát normální – mě ale přinesla velmi krásné a opět transformační impulzy. Ano, já a transformace, jsem s tímto slovem spojená dost pevně, neb provází nás všechny velmi plynule. Já osobně mohu o tomto psát spoustu a spoustu příběhů a také se mohu stát vaším průvodcem Vaší osobní cesty Transformace. Vítejte u dnešního dílu.
Zpět k ranní události. Když pominu své ranní rituály a mimořádnou schůzku se svou krásnou bankéřkou, opět jsme s pejsky zavítali do parku, ano, také nic divného. Ale….když tak při chůzi najednou vaše klidná mysl narazí na změnu a neumí ji popsat. Ups. Něco je jinak. Aha, tady není strom, spadl, zlomil se, prasknul. To se při tak krásně udržovaném parku úplně nevidí a ta veliká bouřka byla už 2dny zpět. A proč se tak divíš? A tak jsem musela udělat fotky – poustnout to, jak se říká a nakonec i dotaz na paní od policie, zda to někdo hlásil. Ale předcházela tomu veliká úvaha – vlastně ne! Bylo to ticho. V mé hlavě, v mém srdci. Zvláštní klid. Jinak to asi teď už nepopíši. Kolik změn se děje na tomto světě v tu danou chvíli. Kolik se rodí dětí, kolik lidí umírá. Ne, nechci odpovědi. Jen co vše se může stát v jedné vteřině, která teď je a teď zase není. Co vše život odnese a my na to přijdeme až za velmi dlouhou dobu a někdy při pohledu na spadlý strom se vám vybaví vše v pár vteřinách. Známe spousty rčení, třeba: Když jedny dveře zavřeme, jiné se otevřou. A právě k tomuto rčení je zajímavé si v životě všimnout, že občas dveře jen přivřeš a stále to není a není ono. A to je jako ten strom, který pomalu jen praská a je starší a starší a dokud nespadne absolutně, tak má někdo dojem, že je stále v pořádku.
Pro mě nový obrat nastal už před lety. Když bych prošla historii studia, stále se kolem někdo točil a spolupracovat a vytvářel zde tu rodinou atmosféru a lidé přicházeli a odcházeli a stále se tak děje. Pro mě přerody společnosti zde znamenali dost zásadní milníky v životě, což s odstupem také chápu až teď. Pravý význam lze vždy pochopit až tehdy, když jsme připraveni přijmout onu skutečnost, onu pravdu a naše vědomí už dokáže přijmout a respektovat ten proces, kterým jsme prošli. Ano, jsou prostě informace, které chápeme v určitých fázích života (nebo také na určitých úrovních vědomí) jinak a to prostě je dáno. Naše Duše si přece vybírá svůj plán a také víme, že náš život už je „kdesi“ napsán. Jen na nás je kudy půjdeme. MY sami určujeme jak rychle a kterým směrem. Dokonce máme i na výběr z partnerů, s kým a kam se vypravíme. S kým porosteme, či s kým jen ulehneme a půjdeme zase dál. Život teď a tady je jako výdech a nádech, automatický. Máme na výběr, ale styl dechu, že? Jsme tady sami za sebe, milovaní přátelé, tedy pojďme si to znovu uvědomit a zavřít oči. Proč myslíš, že tu jsi? Kdo jsi? Bytosti nádherná – dýchej a žij !!!
Když jsem se nedávno vrátila z Moravy, od přátel a rodiny, od své milované maminky, měla jsem opět Nový sešit před sebou. Ano, Narozeniny, během své cesty mi přináší veliké uvolnění a nechávám vždy staré odejít a do nového období vstupují plná štěstí a klidu. Co se děje potom? Vše se daří a plyne dle mých představ a s láskou přijímám každý den. Teď se ale také můžeme bavit, že každý z nás má pravidelně po svých narozeninách většinou stejný „čas“, protože máme určité dané vibrace první 3měsíce po. Ale to už je na rozbor – však víte.
Teď zpět. Moje změny, pokud to takto nazvu, jsou vždy krásné a posilující. Je to vždy rozdíl od energií, které jsou 3měsíce před narozeninami. A u mě to tak bylo. Začal se psát nový list. Určité zkušenosti a cesta mě přivedla doslova k zastavení a uvědomění, že už jsem dosáhla určitého cíle, ale nechtěla jsem to vidět. Moje Ego – analytická mysl – mi chtěla dát najevo, že vládne, ale dost. Stalo se, že ne. Díky Bohu a jednomu krásnému sezení s naší Čekankou, jsem řekla a DOST. Bylo dost „vrtání se“ a mám hotovo. Teď a tady, v této fázi, v této věci a už to nechám plynout. Wau, to byla úleva i pokrok a ano….stačí jedno jediné slovo. Ach jak je ta čeština nádherná, znáte to? Napište mi vaši zkušenost. Já chtěla stále odkrývat a odkrývat a bylo stále co, ne že ne. Ale proč? Jen pro ty zkušenosti, co nabírám? Vím, že se situacemi učíme, ale už je třeba se pohnout dál. A mé narozeniny byly tenkrát na spadnutí a cítila jsem, že něco přijít má. Ale to se vždy necháváme překvapit. Takhle o tom už asi stejně přemýšlí jen člověk, který vývoj svého bytí sleduje i skrze čísla, astrologii a tak dále. Co myslíte?
Když jsem vzpomínala na celý ten týden návštěv s mými milovanými na Moravě a Slovensku, úsměv na tváři mám vždy od ucha k uchu a s vděčností se dokážu znovu do té doby ponořit. Je to krásné a posilující. Děláte to taky? Najdeme tam sílu, která nám občas chybí, když potřebujete pohladit. Já si našla tento způsob. Meditace do krásných setkání je mým koníčkem a věřím, že slovo „meditace“ mé čtenáře neděsí. Je to krásný stav Bytí, který mám i u práce s každým jedním z vás. A teď mi přišlo na mysl, že i toto je meditace. Psát jen tak, co přijde, jako informace pro mě i pro vás a odlehčení všedního dne, či pro někoho je toto zastavení v běžném dnu. Chtěla jsem totiž psát o jedné „maličkosti“, která se přihodila u přátel, která nemá sociální sítě a za to jsem velmi vděčná. Ne ve smyslu proč, ale toho odpočinku u nich. Neřeší to co ostatní. Oni jsou ve svém krásném světě plné rodinné lásky a umí žít. Na domečku a s tím vším, s chlapečkem, který mi připravil tentokrát opravdu velké překvapení. Jejich pohoštění s tím bylo spojeno a v naší pracovní pauze to bylo krásné odlehčení. Slavnostní tabule a zasedací pořádek a z toho krásná cedulka co způsobila další dění. Děkuji.
Po pár dnech doma jsem měla krásný den odpočinku (a věřte, že se všichni učíme odpočívat). Napadlo mě, že už dlouho jsem se netetovala sama. V ruce jsem držela tu úžasnou cedulku. Kolikrát jsem už za svůj život slyšela – přijede teta Kačka tetovačka? A bylo to jasné – a zde je výsledek. Děkuji Metůdku za tvůj motiv. Tolik mi to opět pomohlo spočinout ve své roli tety, jako kolikrát, když děti držím v náručí. Děkuji za všechna ta objetí a políbení, která jdou sama za mnou. Děkuji, že i v rodině jsem tolikanásobnou tetou a že cítím upřímnost od svých milovaných. Jsem tetou i pro děti všech svých přátel, protože tak to prostě je. Do této role jsem se s láskou narodila a věřím, že moje cesta je správná. Dokončuji pomalu svou 5.dekádu života a jsem nesmírně šťastná vidět vyrůstat kolem sebe tolik dětí a už i děti jejich dětí. Vím, že sama bych mohla být už babička, ale to je jiná kapitola a ne ta moje.
Představte si i ty naše pejsky, to je ještě to malé téma, o kterém chci v souvislosti s tím mluvit. Oni tady nejsou tak dlouho jako my. Často se děje, že také nemají potomky a stejně je jich hodně a dělají radost všem, se kterými se setkají. Kdo umí nejvíce žít teď a tady – právě oni. Jako ti u mě. Letošní rok, pro Pusinku už 13.tý. Jsou jako houby, které nasávají naši energii – jako děti a okolí. Prostě co se děje nám, děje se i venku. Radost i starost a přiznejme si i ty emoce se s nimi prolínají. I jim se zaseknout, když je problém, stejně jako nám. I oni jsou nemocní – když jsme my. A to je Pravda. Měla bych říci, že je to můj názor, ale tohle je už veřejná záležitost a informace. Sama své pejsky léčím, opatruji, čistím… stejně jako to dělám u sebe. Jsou mou součástí, stejně jako děti tou vaší. Mějme to na paměti, až se jim bude něco dít. Podívejme se do svého nitra, pravda tam je. Máme sílu pravdu odhalit, pravdu mít i pravdu žít. Vše je jen na nás, jak se postavíme ke svému životu a zkušenostem. Naše cesta je výhradně v našich rukou. Je jen na našem rozhodnutí, co jak vyřeším a věřím vždy ve skutečnost, že máme na výběr. Každá mince má 2strany. A to platí u všeho. Souvisí s s tím i Světlo a Stín, Všechno a Nic, Dobro i Zlo. Vždy máme na výběr a když si v lásce představím každou bytost na světě, máme volbu být tou láskou – nebo?
Sama jsem si prošla velkými transformacemi na určitých úrovních vědomí, svého bytí, vývoje…. Různé aspekty života nám nabízí různé pohledy na svět. Každá zima znamená, že bude jaro a vše znova vykvete. Občas si natlučeme a zase vstaneme a jdeme dál a každá změna vlastně je přirozená. Jako ženy, tak i muži si změnami prochází, jen každý trochu jinak. Je důležité se navzájem vnímat a naslouchat si, abychom ve vztahu mohli růst. Vzájemný respekt, úcta a láska by měl být samozřejmostí. Ale vím také, že náš růst k tomuto spěje a tím pádem procházíme často opaky těchto vlastností. Vždy nám do života přijde určité „zrcadlo“, ke kterému cítíme přitažlivost a který nás třeba chce někam směrovat. Dáme se, nedáme se…a zase máme na výběr. Úžasné, že? Věřím, že každý z vás má tuto zkušenost. A tak změny v životech přichází vlastně chtě nechtě. A to je cyklus.
Prosím také ještě ve vaše odpuštění z mé prodlevy ve psaní. Když sedím před klávesnicí, nejde to vždy samo. A literární školou jsem neprošla, byť jako vyučená knihařka nemám k tomu daleko. Sama cítím jiné energie a proto vznikl tento článek.
Věřím, že jste měli příjemné chvíle se mnou a brzy načtenou, či viděnou.
Vaše Kateřina a Studio Fénix Ostrov.
P.S.: Nový termín do Bosny zveřejněn. Počet míst omezen. Ozvi se.