Asi vám hlavou proběhlo spoustu myšlenek, jen co jste přečetli titulek. Ano, u mě to samé proběhlo, když jsem tyto tři slova včera zaslechla ve velmi zajímavém filmu. A tím vznikl námět, ano, i tak jednoduše to jde. Mám proto i velmi zajímavé vysvětlení, alespoň co se týká mého života. A tak proč se o tomto tématu nepobavit. Jsme lidé, všichni si navzájem rovni. Z mého úhlu pohledu, Láska je všude kolem nás, v nás a je jen na nás, jak ji budeme vnímat. Dále Čas, všem běží stejně, ale vnímání samotného času je každému znám jinak. A pak ta smrt, je to konec? Začátek? Nebo jen část nějaké existence? Vítám vás u dalšího dílu.
Začnu jako v tom filmu (mimochodem Druhá šance s Willem Smithem). Proč? Máte své Proč? Proč každý den vstáváme? Proč chodíme do práce? Proč milujeme? Proč jíme? Proč odpočíváme? Každý si nějakou z těchto otázek někdy položil, že? A pokud jste se vědomě vydali na svou „cestu“, tak těch otázek už máte spoustu za sebou. U mě to znova nastalo v tomto období. A jako každý i já procházím vývojem, změnami, uvědoměním si vlastní existence a položením si spousty otázek, proč jsem tady, proč já dělám co dělám, proč mám tři pejsky a tak dále. Zajímavé teď je toto období i z pohledu astrologie, protože velmi důležité planety jsou třeba retrográdní (pozpátku jdoucí) nebo třeba jako dnes i stacionární (stojící) a vše běží pomalu. Takže se pozastavujeme, ohlížíme, připravujeme na vše, čeho se týká život a řeknu vám, je to jízda. Je to teď čas velikých změn, posunů, uvědomění a také plánů. Co vy na to? Co prožíváte? Čím si procházíte? Napište mi. Jo a pozor, velké pravdy všude vychází na světlo. Tak možná sami sobě už ani neumíte lhát a už vůbec ne vědomě. Tak?
Víte, když jsem si uvědomila, že má cesta sebepoznání je skrze lásku a zklamání, nebylo lehké to pochopit. Ano, znáte to. Nechceme slyšet, že si sami sobě lžeme. Nechceme slyšet, že je něco jinak, než myslíme. A tak otázka zní – MYSLÍTE SI, ŽE MŮŽE BÝT VŠE JINAK, NEŽ SI MYSLÍTE? Ano. Je to tak. Pro mě je to nádherné uvědomění, tedy ne, že by přišlo teprve včera. Ale přichází to vždy s novými zážitky a uvědoměním si vlastního bytí teď a tady. A děje se toho spoustu. Stačí i ty setkání s vámi u mě ve studiu, při tetování, nebo i jen tak u čaje a v neposlední řadě na terapiích a kartách. Naše životy jsou nádherné. Jsou plné lásky, radosti, ale také starostí. A tak si hledáme tu svou cestu kudy jít. Jen někdy zapomínáme na vlastní autenticitu a zjistíme, že náš život není až tak náš, jako spíše okolí. Pokud se nezastavím a někdo mě neupozorní na tuto skutečnost, máme vždy pocit lásky kolem. Ale kolik té lásky dáváme sobě? Láska je přece kolem, ve všem, ve všech. Proč máme tedy pocit, že ji někdo má a jiný ne? Který úhel pohledu nám brání to vidět? Která energie nás zastavuje, proč se to vlastně děje a co s tím sami můžeme udělat. Existuje návod jak podpořit v sobě dobro a být více „světlem“ ostatním? A tím hlavně sám sobě? Jak být tou nejlepší verzí samo sebe a mít každý den ten nejkrásnější ve svém životě? Dá se toho docílit? Máme možnost v lásce opravdu být naplno a nepropadat do energií negace a vlastních stínů? Ano. Je tady možnost. A začíná to naším uvědoměním si Proč. Je to poznáním touhy života. A také já osobně to mám z pohledu toho, že čas neexistuje a smrt je pouze další meta, kterou duše navštíví. Když duše je věčná, proč to tak nemáme všichni? Protože na tyto informaci si každý musí přijít sám v ten správný „čas“.
Když jsem poprvé na své cestě začala řešit, jak mluvím o čase, měla jsem v hledáčku větu – nemám čas, kterou jsme přeformátovali do věty – nemám čas ztrácet čas. A to byla jízda a poznalo to spoustu lidí, nejen ti kolem mě, ale i ti, co to sami používali. Ale proč? Naše vědomí je v určitou danou dobu připraveno pouze na určitý tok myšlenek, dějů a tak. Je třeba vše zažít a pochopit, než se vždy posuneme dál. S tím asi všichni souhlasíte. A tak nemůžeme v našich rychlých nastaveních hned pochopit, o co jde. Pokud nás tedy nezastaví rovnou nehoda či nemoc. Ale to je jiná kapitola na jindy. Řekneme-li třeba, že máme spoustu času na vše, pak už asi máme i jiné zvyky v životě. Pokud řeknu větu, že stihnu vše co mám stihnout, vím, že spoustu úkolů udělám v tu správnou chvíli a tak docházíme i k poznání, že celý svět funguje tak, že vše se děje tak jak má. Že vše se děje tehdy, kdy má. A to včetně „negativních věcí“. A to je prostě zákon vesmíru a vyrovnávání sil v přírodě. Každý z nás určitě zažil něco, co mohlo být traumatizující a časem pochopil, že to bylo dobře a co následovalo a kam jsme se dostali. A teď to zlehčuji, ano. Nechci jít do hloubky věci, kterým sama nemohu úplně rozumět (a teď mluvím i o ději výše uvedeného filmu). Každý sám o sobě jsme vědomí, které si určuje čím si chceme projít. Ano, přece existuje plán duše, který si tady dáme a proto si i procházíme právě tím, čím máme, abychom to zažili. Prožili – uvědomili – posunuli se. Ale ne všichni. Ano, i to se děje. I když každá bytost je duchovní, má zde svou originální cestu a tou si jde. Proto jsem mluvila o naší autenticitě. Vždyť i když kráčíme s někým po boku, můžeme být sami sebou a pokud to tak není je to krásné uvědomění a další chvíle na změnu života. A tak myslím, že čas si každý definuje po svém, stejně jako lásku a smrt.
Tedy k té smrti. Co já o ní vím? Asi nic, když jsem tady (smích). Stejně jako všichni kolem a vás, co tohle čtete. Ano, může nám v okolí někdo umřít a to nám také do našeho okolí přináší i nové životy. Všimli jste si? Nepřináší smrt vždy nový život? I ta karta 13.SMRT z tarotu nás nabádá, nechat v sobě něco umřít, přetransformovat a nechat nové přijít. Proč když je smrt transformací, tak se v naší společnosti jeví jako tabu? Já tedy mezi ty ročníky patřím, ale změny už kolem sebe pozoruji, díky Bohu (jak příhodné). Naše traumata spojená s touto skutečností a nepochopením života věčného musí být asi velmi težká a pro někoho i depresivní. Jsme ale na počátku nové éry a myslím, že se toto téma již prosvětluje a nacházíme cestu skrze toto poznání. Nechci se nikoho dotknout, ale proč jsme například uvěřili, že existuje průměrný věk? Vždyť to jen Někdo vyslovil Něco, čemu jsme uvěřili a už nechceme slyšet o informacích, které jsou třeba pravdivější. A proč tvrdíme, že v 50.ti už je člověk před důchodem a nemoci jsou normální. Jeje, ty programy co? Jak je na tom vaše poznání informací o možnosti dlouhověkosti? Já osobně se věnuji třeba Biohackingu (koukni na více info) a svému tělu věnuji spoustu omlazovacích a ozdravných technik a stravy. Máme možnost v tomto krásném světě být v těchto krásných tělech. Tělo je chrám a tak ho vážíme, je to tak? Ano, i my potetovaný – asi víte, jak počmárané chrámy jsou (zase smích). Proč se tedy bát smrti, když mohu pozornost věnovat životu a se smrtí jen počítat, že tu je a pak přijde setkání se svou rodinou duší a domluvit se, co bude dál? Co vy na to?
Žít život naplno, milovat život, sebe a tím i vše okolo. To je moje proč.
Na čtenou a brzkou viděnou Vaše Kateřina