A je to, cyklus se uzavírá, změny nastaly, nová etapa nastala. Zima za dveřmi, tempo se zvolňuje, ale čas všem chybí. Všichni ho máme ale stejně a teď je na nás, jak s ním naložíme. Jak to máte vy? Jak se na klid zimy připravujete? Jaký byl váš čas aktivit a co nového jste rozjeli, či ukotvili? Jak se máte? Čím vším jste si udělali radost, jaká přání se vám splnila? A jaké jste si sami vyplnili vlastním přičiněním? Co vše jste uzavřeli a jakou kapitolu teď máte před sebou? Co váš deníček? Kolik stran jste popsali? A kolik otázek jste vyslovili? Kolik času jste strávili sami se sebou, aby přišly odpovědi?
Vítej u nového dílu a ano, odmlka měla důvod. Proto mě napadlo tolik otázek na vás a to bych mohla psát dál. Já sama vám na to vše odpovím, proto jsme tu. Je toho opravdu moc a vím, že už konečně nastává doba, kdy se prsty po klávesnici zase rozběhnou častěji a bude o čem psát. Jak jsem psala, čas máme všichni stejný a záleží, co si naše duše vybrala zde zažít a jak dlouho se rozhodla tu být. Nebo myslíte, že to máte ve svých rukou? Znáte film Nezvratný osud? Co se má stát se stejně stane a tak já osobně si myslím, že je jen na nás, jak svůj život prožijeme a jak se postavíme k čemukoli, co nás potká.
Já se teď vrátím k posledním měsícům svého života a k událostem, které mi nedovolily ani řádku napsat. A začnu s vesmírem a všemi těmi pozpátku jdoucími planetami. A to především komunikační Merkur a vztahová Venuše. Ano a nejen to, však víme, všechno souvisí se vším. A tak určité synchronicity a můj horoskop k tomu, mě nechal dlouze a hluboce nahlédnout do mého podvědomí a najít ještě hlubší a důležitější události, nebo řekněme souvislosti, které mi nyní ovlivňovaly život a které bylo potřeba rozklíčovat a proměnit. Můj život se krásně skrze vztahy a mou citlivost proměnil v krásnou jízdu velikých uvědomění a procítění něčeho, o čem mozek ani neví, že existuje. A na otázku jak? Kvantování a kineziologie, jak jinak. V mém případě už to ani jinak nejde. Programy z dětství a různé situace, kdy se vám zasekají negativní emoce, lze jen těžko odhalit a tak díky bohu za techniky, kdy se to zjistit dá. Pak už jen mít odvahu pohlédnout pravdě do očí, neutéct a něco s tím udělat. Jen musím podotknout, že ne každá duše si tuto cestu volí a tak sama ze svého okolí vím, co to vše znamená. Cesta každého z nás je prostě jiná a to je třeba zdůraznit. Každý ze své úrovně vědomí jedná a koná a tak občas i nevědomé či vědomé destruktivní chování dokáže ovlivnit vše co děláme.
Když mi před nedávnem umřela má prateta a vlastně má „krstná mama“, vybrala si přímo den po velmi silném úplňku v rybách a bylo to 29.ho, kdy i ona měla životní číslo 29. Nic není náhoda a protože se prostě věci dějí jak mají, upustila jsem i já slzu, ale ihned mě napadlo se s ní spojit a zeptat se. A dostalo se mi krásného spojení a odpovědi. Klidný odchod a vše jak má a tak jsem rovnou všechny vzkazy poslala dál, kam bylo třeba. Stalo se vám to také někdy? Ne každá duše má možnost rovnou odejít. Někdy mi sami je tady dokážeme držet silou. Mám ráda ponořit se do sebe a svého srdce, ať už jde o cokoli. Tam vždy naleznu klid, odpovědi na cokoli, spojení s kýmkoli a vyřešení čeho je třeba. Sama při konzultacích používám techniky s kvantovým polem, abych vám sama mohla pomoci svůj klid nalézt. Vlastně na mé cestě duchovními sférami mi vždy s průvodci pomáhali moji předkové. Jsem za to velmi vděčna, protože vše co máme v sobě máme možnost odhalit a ne vždy je to hned a taky ne každý ihned svůj dar umí používat. A tak i já jako běžný smrtelník jsem poznala strach ze svého daru a pomalu přicházím na podstatu toho všeho.
Jsem člověk velmi citlivý a nejen jako žena, ale bytost duchovní s tímto darem, který mi pomáhá u práce a to všeobecně. Jsem nucena si nastavovat hranice a to dokonce i ve společnosti, která mi je příjemná. Pokud se vám stane, že cítíte vše co se kolem děje, opravdu se s tím musíte naučit pracovat. Uzavřít se doma, to lze, ale jsme lidi a tak žijeme prostě ve společnosti, rodinách a tak dále. Nebudu se nikam zavírat, abych se něco naučila. Prostě to dělám každý den. Mám praxi, kterou mám, proto skrze nové lidi se učím. Pak přijde silnější poznání a to jsou známí a kamarádi. A nakonec přichází největší zkoušky a to je rodina. Jsem šťastná, že se mi to vše děje a já nahlížím do sebe sama a říkám si, co ještě mohu překonat. Jako svobodná duše potřebuji nechat jít každého vlastní cestou, ale neznamená to, že se nechci s nikým vidět. A to, že občas opravdu dlouho někoho blízkého nevidím je fakt. Ale tak to vše má být. Říká se přece, kdo životem s tebou má jít, ten půjde a je jedno, jak často se vidíte, protože vždy navážeme tam, kde jsme skončili.
Jako lidé, duchovní bytosti, rosteme skrze vztahy a co tím myslím? Myslím tím přijetí sebe a všech takový jací jsme. Se všemi chybami a detaily. Bez-podmínečná láska je prostě to jediné, co jsme a to ostatní jsou stíny, které máme a přijmout je není úplně snadné. Avšak jde to, věřte mi. Jako duše si vše vybíráme a předem se domlouváme i s ostatními co a jak bude. Pak tady na zemi prostě žijeme a sami se rozhodujeme co je pro nás to nejlepší. Byť někdy se to tak jevit nemusí. Kdo z nás nebyl někdy pod vlivem někoho jiného, že? Vlastně já osobně několikrát, pokud budu počítat jen přímé vztahy s muži. A ano, bylo to vždy zajímavé. Je super se na to umět podívat s nadhledem a teď už i s klidem. Protože už i jen to vypovídá, jaký vztah budu mít do budoucna. Nejen naši rodiče nás formují, ale také třeba vztah se sourozenci dokáže dost ovlivnit vaše vztahy. A při uvědomění, že si toto sami domlouváme, co tady jako duše chceme zažít, musím se smát. Děkuji za všechny tyto zkušenosti, které mě dostaly až sem. Mohu jen pokorně říci – DĚKUJI.
A VÁM MOC DĚKUJI, ŽE JSTE DOČETLI AŽ SEM.
Nastavujeme doručování mailu o novinkách, tak nezapomeň přihlásit odběr a brzy číst další díl. Velmi děkuji za odpovědi a také případné komenty či sdílení přátelům. Na čtenou a brzkou viděnou Vaše Kateřina.