DÍL 6. MÁ NÁVŠTĚVA U BOSENSKÝCH PYRAMID

A tak začíná vyprávění….dění, které mi změnilo další kus života a mohu se už jen těšit na květen na novou výpravu. A nejen já, také Vy – pokud vás osloví můj výlet.

Začnu tím, že jsem posluchač různých rozhovorů a různých kanálů, hlavně i na Youtube. A teď koukám na to slovo: kanál a je to naposled, co ho používám, no fuj. Opět souvislost s významy naší krásné češtiny. Tedy zvu vás k poslechu a odběru mých videí na YouTube. A tam to vše začalo…zajímaví lidé, rozhovory, videa…asi vše začalo v té podivné době před 5lety. Rozhovor o věcech mimo lidská chápání a lidé, kteří vypadali, že vědí o čem mluví. Slovo Bosna a Pyramidy a mě se naježily chlupy. Vím, že to pro mě byl zvrat v zájmu o tuto věc. Patřila jsem mezi ty, kteří si myslí, že pyramidy jsou sice po celém světě, ale jezdí se jen do Egypta a Peru. Wau, to pro mě bylo takové krásné překvapení. Jet vlastním autem ještě nebyla první myšlenka, ale – s kým pojedu? S kterým průvodcem? Určitě totiž ne s tím pánem z videa. Byl jiný, ale když jsme ho testovaly a zjišťovaly více, nebyl to vhodný pán a měl jen své potřeby. Každý má právo žít si jak je mu libo a já měla možnost si vybrat….tedy zadala jsem si, že si přeji potkat tu správnou bytost, se kterou mám jet. A stalo se.

Uběhla sice delší doba a já mezi tím už měla zjištěno asi úplně vše, co jsem potřebovala, ale ty určité důležité informace si nikde nepřečtete a to je logické. Tak vlastně funguje spousta věcí. Jako dnes si pamatuju: Rozhovor v autě s kamarádkou, které jsem se jen zmínila a ona hned, že kamarád se teď vrátil a že je to z Plzně zdroj a že mi pošle info. A přišlo to – Sabina Kočová – viděla jsem její profil a hned přišla další Husina, ano – tedy potvrzení, že to ten správný průvodce (podotýkám Duchovní). Napsala jsem jí a rovnou zamluvila, že další výpravu jedu, tedy září. Byla jsem pak následně znova v květnu a ten pro mě zůstal důležitý i na další cesty, protože tam mám narozeniny a láme se mi energie Kódu života. Je to báječná každoroční transformace. A Bosna je k tomu jak dělaná. Když jsem slyšela v telefonu Sabinu, souzněly energie na první dobrou. Prostě to ladilo. Probíhaly přípravy a domluvy dopravy. Ano, rozhodla jsem se, že pojedu sama a tak na mě padl odvoz dvou pánů. A tedy následovala i komunikace s nimi, zda mohu řídit. Vše bylo odsouhlaseno a já šťastná, neboť jsem chtěla jet ještě dál, než do Tater. A výzva, zvládnu vše bez výměny řidiče. (Třeba nám kluci napíšou komentář a my se na to podíváme z jiného úhlu pohledu). Vlastně od té doby, díky pánům, říkám i autu Fénix.

Další rozhodnutí vyrazit na tak dlouhou dobu pro mě znamenalo zajistit i hlídání pejsků a zajištění studia. Začaly přicházet i ty podivné a negativní myšlenky….jak to dáš bez vercajku, kde vyděláš a tak dále. Pokud si někdo myslí, že tatéři jsou za vodou, a že jsem kupovala třeba auto za hotové, tak se velice mýlí. No, rychlejší to bylo s pejsky, milovaní přátelé mi je pohlídali a ne jednou, jsou to pro mě velké dary je mít. 3pejsky do hotelu nedám a se mnou nemůžou všude prostě. Děkuji tedy znova a znova za Varskou přátelskou hlídací rodinku. A tak jsem začala znova manifestovat okolnosti, jako už předtím ohledně správného průvodce. Jak? Manifestovat, nastavit mysl a Myslet srdcem, jak se říká, jsem se učila dlouho a učím se stále. U mě to mělo souvislosti i s určitými dary se kterými jsem se narodila (7.3.2026 pořádám ve Studiu Fénix v Ostrově besedu na toto téma a lze se přihlásit i online, klikni na link).

Přišel den odjezdu. Plán – cesta do Plzně pro pány a pak směr Brno, Bratislava a kolem Budapešti jen prosvištět a dál na Jih. Bod příjezdu navigace je vždy Visoko, Bosna a Hercegovina. Přesná adresa nebyla. Ode mě z Ostrova je to cca 1200km. Tedy v Plzni jsem vyzvedla velmi příjemného kopilota, který jím zůstal po celou dobu tam i zpět a pak jsme společně čekali na příjezd druhého muže u vlakového nádraží. Cestu domů měl už jednoduší, jeli jsme trasu z Chorvatska přes Slovinsko, Rakousko a Německo. Odvezla jsem ho přímo někam k Domažlicím a přes Plzeň, s vykládkou kopilota, jsem pak zase jela zpět domů sama. A k cestě domů mám ještě takovou vsuvku, jelikož jsme vyráželi v podvečer z Chorvatska, tak se západem slunce nás provázela nádherná ohnivá oblaka, jako když draci létají a loučí se s námi. Domů jsem přijela tenkrát s překrásným východem slunce a zprávou od ranní zvěře, že v pořádku přijedu domů. Zážitky z cest jsou vždy báječné. Jsem klidný řidič a i když mám řidičák opravdu dlouho a nejezdím každý den, něco mám v sobě a miluji to. Navíc jsme pod ochranou vesmíru a já mám vždy i připraveno své parkovací místo, ať přijedu kamkoli. A tak jsme vyrazili a navíc jsme ještě přespali na cestě v motorestu v Maďarsku. Cesta běžela krásně, stále jsme měli co vyprávět a tu sobotu odpoledne si pamatuji jako dnes, kdy jsme do Visoka přijeli a já cítila v sobě něco, jakože jsem doma. Tento pocit zná spoustu lidí, proto jezdí na dovolené na stejná místa. Znáte někoho takového? Ještě musím zmínit tento čas kolem příjezdu, než jsme se setkali se Sabi a jejím řidičem.

Jak jsem psala dříve, přesná adresa neznámá a telefony jsme moc nepoužívaly, protože je Bosna mimo EU. Dorazili jsme dříve než druhá posádka a tak si pánové mysleli, že budeme hledat ubytovaní sami. Předpokládalo se, že budeme někde blízko Pyramidy Slunce a tunelu Ravne a jali obcházet penziony. No, není jich málo. Prostě se začala projevovat únava a tím pádem i povaha lidí, když nejsou ok. A díky bohu, jsem byla vyslyšena a zasedli jsme do jedné restaurace a zapnuli wifi a čekali na informace od Sabi. Okolnosti byly takové, že celou cestu pršelo a podzim se ukázal. S přestávkami a návštěvami zajímavých míst po cestě, jsme byli na nohou opravdu dlouho a po Visoku jsme jezdili asi další hodinku. (v odkaze nynější opravená promenáda). Takže pizza a káva byla vysvobození a také odpočinek.

A tak začalo dobrodružství a když teď na to myslím, tak v mém případě – práce na sobě samé a se svou citlivostí. Ještě mi nedocházelo, kam jsem přijela a co je to za energie. Když jsem spatřila Sabinu, bylo to jako potkat lásku života, ale v ženě, prostě spřízněnou duši, napojení krásné a příjemné a čas ukázal, že naše duše se prostě měli potkat a jít životem dál a spolu – i když každá sama. Její řidič byl velmi příjemný a tak jsme byli všichni: 3muži a 2ženy – opět číslo 5. Jako další souvislost s mou bytostí. Ano mužská energie převažovala a časem se ukázalo, kolik je jí třeba i ve mě a naopak. Nádherná cesta trpělivosti, odvahy, ale i přátelství a poznání. A to pro nás všechny. Každý den jsme poznávali nová místa, nové energie a díky klidu, který jsme hodně vyhledávali, nám ale naše duše posílala velmi zajímavé informace. Jak všichni víme, každý nám je zrcadlem a navíc žít týden pohromadě s lidmi, které neznáte, včetně cestování a tvoření, to je opravdu dobrodružství, kde se každý předvede v tom pravém světle, to mi věřte. Zažili jste někdy takové situace? Máte asi také o čem vyprávět. Někdy vám budu vyprávět o setkání duší, co si v minulých životech ublížili a v tunelech se našli a mluvili spolu.

Pokud jedete do Visoka na Pyramidy jako já, tak vás táhne přesně ta jejich energie. Díky posvátné geometrii, která byla objevena při zkoumání vědců z celého světa, mě to místo fascinuje ještě více. Energie opravdu silné a cítí je i lidé nezaujatí. Léčivá síla a prostředí, nejen v tunelu Ravne, je to, co lidi vyhledávají a my byli tímto přímo okouzleni. Jsem přitahovaná stále silou energie, která mě s místem pojí a sama jsem zvědavá, kam to povede. Letos jedu s vlastní výpravou už podruhé, ale je to můj 3.rok cestování tam. Každá návštěva je zajímavá díky vám ostatním, kteří jezdíte s námi a vždy máme připraveno něco nového a hlavně nečekaného. Minulý rok jsme například dostali dárek hned na začátku, že nás hostitelé vzali na výlet do lesů k vodopádům, které bych asi ani nehledala. Vím, že vodopády a lesy v Bosně jsou opravu kouzlo, ale také spíše jezdím na místa co znám. Od té doby mám ale jiný fokus. A to vždy najít místo nepoznané. O tom dobrodružství je, ne? Znám spoustu lidí, kteří jezdí jen tak někam, kde to neznají. Já mám trochu jinou povahu. Proto také mám ve Visoku místa, kam se ráda vracím a to i díky lidem, kteří se o nás starají. Když jsem byla totiž poprvé na výpravě, měli jsme bydlení jinde, soukromě a o jídlo se starala naše průvodkyně a společně jsme vždy vše připravovali. Je pravdou, že toto bylo jedno z nejzajímavějších aktivit, kdy jsme každý ukázali jak to máme v sobě srovnané, nebo na čem je třeba pracovat. Ano, přiznat si pravdu o svém nastavení, ať už v jakékoli oblasti života, není jednoduché. A když s tím ještě chcete něco dělat a máte konkrétně nějakou situaci, tak to může být zajímavé jak pro vás, tak i pro okolí. Teď se nebavím o to, když jdete přímo k terapeutovi. Každý má kousek své minulosti, která se vynoří a najednou je třeba ji vidět, popsat, připustit, no a pak třeba odpustit? Kdy jste odpustili například Sami sobě? To je totiž vlastně základ všeho. Možná to zní jako klišé, ale není. Ale to sem teď nepatří.

Už jsem byla v období hlubokých transformací dlouho a už na první výpravě se vynořovala další důležitá témata mého života. Vždy už cítím určitý spouštěč, když se má něco dít. Uvnitř sebe máme všichni takové tlačítko, které oznamuje nebezpečí. Každý ho ale nemusí vnímat. Já už svou citlivostí to zapnutí vždy poznám. Vlastně vnímám energie už i tím, když otevřu ve Studiu dveře a tam stojí nový zákazník. Opravdu ale berte na vědomí, že každý má své Dary jiné, ale ten šestý smysl či intuici, máme všichni. Opravdu, jen s ní začít vědomě pracovat a to by jste viděli ty změny v životě. Pro mě byla návštěva Bosny takovým dalším důkazem toho, co je ve mě a pak taky přede mnou. Naše průvodkyně mi byla obrovskou inspirací, nejen svým klidem a láskou, ale celkově svým Já. Děkuji, že jsem mohla zažít všechna dobrodružství a mluvím o všech úrovních – hlavy, duše i těla. Opravdu pro mne byla výprava spouštěč dalších dobrodružství, milníků a plánů do života. Vděčnost cítím s každým dnem, co tam jsem. Jasně, už ať je květen…. ale do té doby ještě se toho může tolik stát, protože letošní rok je opravdu začátek absolutně nových životů, ať už jste jakákoli bytost na této planetě. Konstelace a energie jsou opravdu zajímavé i u nás a není třeba chodit daleko. Jen stačí zavřít oči, setkat se se svou duší, vnitřním dítětem, či jen tak spočinout. Máme vše na dosah. Vše co si přejeme, můžeme mít.

V Bosně celkově můžete najít spoustu nádherných míst. Výhledů, vodopádů, jeskyň a míst, která vás opravdu dostanou. Spousta lidí sem přece jezdí i „lozit“. Bosenská země je opravdu teď velmi populární a o pyramidách ani nemluvím. Za posledních 20let to byla rychlá expanze turistů a všeho. Pro klasického turistu je připraveno spoustu kouzelných lákadel a dobrot. Opravdu tam mají úžasné jídlo a dobrou kávu. Obchody se suvenýry také navštívíme. Vrátit se občas do reálu neuškodí. Já suvenýry miluji, tedy pokud se počítá i Šamanský buben a krystal o 25.kilech. I tak to se mnou chodí. Ale to už je na každém z vás a na vašich možnostech. Sice měnou je jejich Marka, ale v Eurech můžete většinou platit také a v obyčejných obchodech platíme kartami. Jo a nafta je super levná. Jen tlumiče dostávají na frak. Dálnic je zde zatím málo. Sama jsem zvědavá, jak od loňska pokročili. Dále je pro nás ženy super, že místní pánové jsou obzvlášť příjemní. Chlapy moc smlouvat nemohou. My ženy ano. Což já stejně neumím. (smích) A to by bylo asi vše z informačního odstavce.

Výpravy, na kterých jsem byla, nebyly vždy ale jen o Visoku, ale cestovali jsme dále například do Medjugoreje. Tam je poutní místo zjevení panenky Marie a já osobně mohu říci, že jsem nečekala ten příval energie a informací. Moc jsem za návštěvu tohoto místa vděčná, protože mi otevřelo hodně oči a například loni mi ukázalo určité informace, spojené s mým ženským rodem, na jehož čištění se podílím. Kdo miluje moře mohl jet dále až na pobřeží Chorvatska a tam vše spláchnout. Chvíli spočinout a už jen nechat doznít vše co se událo. Proto ta zpáteční cesta z Chorvatska po pár dnech na jeden zátah. Já osobně ještě zažila krásnou příležitost udělat přímo na úplněk kakaovou ceremonii. Bylo to nádherné ukončení mého prvního pobytu. To se také potom odrazilo na mé činnosti pořádání Meditačních večerů s kakaem, u nás v Ostrově ve Studiu. Teď už ale pořádám zase jiná setkání a ano, má to souvislost s mou transformací. Tolik vděčnosti a lásky se vejde do jednoho hrníčku kakaa, že to s vámi může opravdu udělat životní otočku o 360 a pak klidně zase a zase a zase……

Přeji vám všem, aby jste našli svou podstatu a mohli v klidu je Být. Je to nádherný pocit a bude mi ctí, pokud vám k tomuto pocitu budu moci býti po boku. Ať už s cestou do Bosny, s výkladem Kódů života, či jinou službou od mé bytosti.

Na čtenou u dalšího dílu či shledanou v Bosně nebo kdekoli jinde. Vaše Kateřina