DÍL 1. MŮJ BLOG

DÍL 1. Začátek mojí cesty Blogerky.

…a je to tady…začala jsem psát tento blog. Prostě musíš nějak začít psát, říkám si…ale však musím zařizovat Web a vše okolo, ale to tě odvádí právě od toho hlavního a to je právě toto psaní. Tak prostě jdeme na to a otevřela jsem poznámkový blok (Ano, než jsem jej zveřejnila, tento první díl, uběhlo pár dní, ale brzy toho bude více. Jistě to chápete.)

Opět, jako už tolikrát, mi moje Vedení (pro vás, kteří toto slovo nepoužíváte, tak tím myslím, své vyšší JÁ A UNIVERSUM) dalo zprávu skze seriál a film. Koukala jsem totiž na Sherlocka a tam Watson píše Blog o jejich práci…a tehdy se to stalo : Začni psát Blog. Piš o všech tématech, které tak miluješ, které jsi prozkoumala a co máš ještě v plánu prozkoumat. Sama uvidíš, kam se díky tomu zase dostaneš.

Při mém klidovém režimu, kdy jsem od svého vedení dostala tuto zprávu, se ptám: A proč? – však máš sen, jednou sepsat o své cestě knihu, však máš tolik popsaných bloků svými pocity a příběhy… Já – Aha, vlastně ano, to je dobrý důvod začít takto. Opět moje hlava potřebuje všechno zdůvodnit a rozumět tomu. Vždyť cesta života je zajímavé téma pro každého z nás, nejen pro Terapeuta a klienta. Ale teď začnu z role klienta a možná bych se měla vrátit zpět o pár let. Možná o celý život…až k narození.

Narodila jsem se 20.5.1978, v Šumperku. Ať v tom máme jasno. Můj kód života, jak už teď vím, je velmi krásný, zajímavý a duchovní a vývojový. Ale nebudu odbočovat…k mé práci se dostaneme později.
Patřím do rodiny, kde rozvody byly generačně děděny a také spoustu programů a vzorců mělo a má své dědičné následky. Moje maminka je úžasná bojovnice a také její jméno Alžběta už nese tuto energii. Jsem vděčná za každou zkušenost, kterou mi do života přinesla a za lásku, se kterou mě vychovala. Mám staršího bratra a taky mladší sestru z druhého manželství maminky. I to jí skončilo a tak jsme všichni tři rostli spíše pod vládou maminky a povím vám, že ji obdivuji, jak to vše s grácií zvládla. V mých 5.letech jsme se po 1.rozvodu mámy odstěhovali do Uherského Hradiště…školka, základka a hurá na střední – učňák v Brně a internát. Tedy klid, ale určitá pravidla… po škole klasika hned nástup do práce, už vlastně s 17letech. Poslední prázdniny ani nebyly, to si dobře pamatuju. A tam začalo rozvíjení všeho co se dalo, protože bylo dost času a hodně energie. Večerní škola, kroužky tance, víkendové tancování a do toho všeho žití u mámy….to všechno byla smrtící kombinace, když teď nad tím uvažuji a opravdu se u psaní směju a bavím. (Teď už ano, po všem, co jsem odhalovala se už teď musím jen smát…ale o tom jindy.)

V době kdy jsem si přivydělávala jako tanečnice na diskotékách jsem začala býti aktivní i v partnerském životě – ano, začala jsem hodně pozdě. Tenkrát jsem se, i díky známostem, dostala na svou 1.kérku a bylo to jestě kousek před 18.kou a to ve Zlíně. Tenkrát mi to hodně pomohlo ve hledání svého Já, pamatuju si i jak se mi to vedlo mámě utajit a docela dlouho. Po krátké době jsem se i já odstěhovala od mámy, byť jen na vedlejší sídliště. (O těchto záležitostech se také bude třeba zmínit v jednom z budoucích článků.)

Stala se tam ještě jedna důležitá událost mého života a tím byla Miss 2000. Upozorňuji, že jsem to nebyla já, kdo poslal do soutěže mé fotky. Tenkrát se ještě posílalo vše poštou. A když si teď uvědomuju, ani nevím proč jsem tenkrát fotila svůj Book. Neměla jsem záměr dělat modelku nebo tak něco. Tedy vznikly fotky a já odjela. Byla jsem v semifinálovém kole, ač sem se divila, že vzali dívku s tetováním a už mi nebylo ani osmnáct. Neúspěch v soutěži odstartoval ale můj život plný tance, alkoholu, mužů a léta stěhování, pryč od problémů – což mi došlo až hodně dlouho potom. Vlastně jsem všechny problémy vždy diplomaticky vyřešila stěhováním a to když si vzpomenu na léta v Praze – tak za 8let jsem se stěhovala 10x. Dobrý co? To je fakt na pobavení – ještě navíc, když zjistíte, že je to ve vývoji vašeho Já – ale o tom také více v budoucnu). Dost jsem si už začala o všem psát deníčky, ale ty jsem také už spálila s myšlenkou, že minulost nezměním – pouze postoj k ní.

V Praze jsem potkala spoustu úžasných lidi, asi to nekteří z vás znají. Známých i neznámých, milých i divokých. Léta běžela a já se dostala (opět díky známému) na tetovací festival, tenkrát ještě jediný v ČR. Pár let jsem se v té společnosti pohybovala i mezi pořadateli a pak slovo dalo slovo a začal i nový vztah, který měl na můj život největší dopad. (A teď jsem se znova rozplakala – tam ještě musím něco najít a vyřešit.) – Ale dál… o rok později jsem se za Honzou přestěhovala sem do Ostrova. Psal se rok 2008. A začal můj velmi zajímavý a divoký život, by se dalo na jednu stranu říci. Spoustu nového a zajímavého…Tam se ale stalo to nejdůležitější, naučila jsem se to nádherné uměni Tetování, kterým se také teď živým. Předcházelo tomu spoustu událostí – ale k tomu jindy až budu vyprávět o prožitcích z terapií.

Po událostech v našich životech, které nám všem změnily život, jsem se v roce 2015 odstěhovala na nynější adresu Studia Fénix v Ostrově. Rozhodnutí, že založím živnost, už proběhla dříve a díky okolnostem už byla jen otázka oficiálního spuštění. Stala se ze mě OSVČ a vydala jsem se na Cestu….. Cesta Tatérky a Kosmetické poradkyně, později také i pořadatelky Benefičního Festivalu, až sem do života Tatérky, Terapeutky, Numeroložky, Kartářky a Duchovního Průvodce.

Děkuji, že jste dnes dočetli až sem. Vděčnost cítím i za každou vaši zprávu či mail. Vaše Kateřina… brzy načtenou u 2.dílu.